Září 2005

Boy Kot mistrem České Republiky v beatboxu

7. září 2005 v 23:12 | Jan Vlčinský |  Beatbox a Boy Kot
V termínu 24. - 25. června 2005 proběhlo na Urban Rapublic Hip Hop & Raggae festu u Tábora "1st Official Czech Beatbox Battle", jinak řečeno první oficiální české mistrovství v beatboxu.
A vítězem se stal kdo jiný než Boy Kot. Holt, když někdo něčím opravdu žije a má k tomu i kus talentu, tak se po vice než 30 letech dočká nejen mitrovství, ale i titulu.

Milý Boy Kote.
Gratuluji, gratuluji, gratuluji.

V září tě čeká mistrovství světa v Německu, tak držíme palce.

A kdo nevěří těm 30 letům čekání, tak asi nečte ty správné rozhovory v časopisech. O tom ale zase někdy jindy.

Nějaké ukázky k poslechu a skouknutí viz příspěvek jak-zni-a-vypada-beatbox

Jak zní a vypadá beatbox

7. září 2005 v 22:35 | Jan Vlčinský |  Beatbox a Boy Kot
Není nad praktickou ukázku. Doufám, že dané soubory vydrží na místě, kde jsem je našel. Pokud někdo znáte autora záznamu, požádejte ho, ať se mi ozve (třeba do diskuse). Rád bych ty soubory umístil někde k sobě a svolení se hodí.
Na všech ukázkách vystupuje Boy Kot a pochází z prvního mistrovství ČR v beatboxu v Táboře 2005
  1. První rozřazovací kolo v Táboře
  2. Finálové kolo v Táboře
  3. Vyhlášení vítěze mistrovství ČR a rozhovor
A věřte, že ty zvuky nejsou nějaký podvod a vytváří je osobně a v jedinou chvíli jediný učinkující. Všichni museli používat tentýž mikrofon (víte, jak ho dokáže jediný beatboxer zaplivat během vystoupení?), vlastní mikrofon byl z důvodu prevence podvodů a triků zakázán a Boy Kot si musel na dobu produkce odložit I vlastní ledvinku - co kdyby v tom měl mixážní pult.
A jeden tip - pokud máte malé děti, zkuste jim to pustit před spaním. Ty moje pak ducaly a beatboxovaly ještě půl hodiny po zalehnutí.

Co je to beatbox

7. září 2005 v 21:48 | Jan Vlčinský |  Beatbox a Boy Kot
Varování úvodem: vše, co o beatboxu řeknu se dá pravděpodobně úspěšně použít proti mně. Jinými slovy, v beatboxu jsem naprostý laik a vše, co o tom zde řeknu berte jako informace od lehce poučeného laika.
"Human Beat Box Machine" je přesnější a plný název této disciplíny. Zkrátka člověk, který dokáže poskytnout zhruba tytéž služby, jako "mjůzikbox". O rozdílech a výhodách jednotlivých řešení by se dalo krásně diskutovat, ale to si nechám na jindy.
Ten černoch z policejní akademie - tato definice řekne možná více než spousty slov.
Můj oblíbenec Bobby Mc Ferin je znám především svou písničkou "Don't worry, be happy", ale z dob, kdy k nám v mém dětství jezdil strejda Ivan a přivážel kvanta nejrůznějších jazzových nahrávek vím, že tenhle chlapík ze sebe dokáže vydat zvuky téměř orchestrálního charakteru a pocitově mi do této oblasti patří (a oponenti mají pravdu, že je to trochu jiná kategorie) .
Praktický příklad řekne asi nejvíce: Na pódium vyleze chlápek a v ruce drží mikrofon. Pak počká, až utichne potlesk či pískot, někdy se i dočká a pak to přijde. Přiloží mikrofon k ústům a spustí celá kapela: basovka, sólovka, bicí, občas trumpeta a zdaleka nejde o šňůru sólových výstupů, naopak hrají většinou aspoň bicí a jiný nástroj společně.
Celé kouzlo je v tom, že nehraje kapela, ale všechny zvuky vydává jediný člověk - beatboxer.
A co na tento pojem říká wikipedia?
http://en.wikipedia.org/wiki/Beatbox
Beatboxing is the vocal percussion of hip hop culture and music. Considered by many to be a fifth element of hip-hop, it is primarily concerned with the art of creating beats, rhythms, and melodies using the human mouth. It can also involve singing, vocal scratching (the imitation of turntable skills), the simulation of horns, strings, and other musical instruments, and the replication of a vast array of sound effects.
Beatbox jsou bicí hrané na hubu, imitaci dalších nástrojů a zvuků se meze nekladou. A patří do hiphopu.
A kdo má oči, ten vidí, že rád zestručňuji, a má naprostou pravdu.

A koblížky znáte?

7. září 2005 v 20:48 | Jan Vlčinský |  Koblížky
Blbá otázka? Možná jen na první pohled. Já znám speciální koblížky.
V Holandsku jsem občas kupoval klasické americké donuts s dírou uprostřed. Koupil jsem jich balení po 6 kusech, na posezení snědl a když se mne šéf sousední firmy zeptal, jak to dokážu celé spořádat najednou, podíval jsem se na jeho vytáhlou hubenou postavu a pochopil, že v tomto případě se mi to asi nepodaří vysvětlit. Vysvětluji rád (zvláště dětem), občas mi to jde celkem dobře, ale v tomto případě jsem to vzdal předem.
Pak jsou ty klasické cukrářské koblížky. Bývají "smažákově" hnědé, kolem pasu mají světlejší proužek, náplň bývá marmeládová či povidlová a nahoře občas trůní takový ten máslový krucánek, co vypadá jak špička točené zmrzliny.
Koblížky, o kterých chci mluvit jsou trojího druhu: marmeládové, se salámem a nakonec mé oblíbené s tvarůžkem.
Všechny tyto koblížky z nějakých asi technologických důvodů postrádají onen světlejší proužek kolem pasu. Možná je to proto, že mají hmotnější náplň, než určuje ČSN (některé určitě) a čára ponoru v oleji se při smažení posune nad polovinu výšky koblížku. Ale to je jen má spekulace, výrobě koblížků rozumím výrazně méně, než jaký dojem ze mne může nezkušený pozorovatel získat.
Marmeládové koblížky bývají buď jahodové, nebo meruňkové. A krucánek nahoře si nechaly asi doma. Ale mají na sobě sněhobílý poprašek cukru.
Salámové koblížky. Zatím každý, před kterým jsem tato dvě slova vyslovil vyvalil oči a ztuhl, jako by to bylo nějaké zkameňovací zaklínadlo, na 3 až 5 sekund se pak neděje nic, pak dotyčný povytáhne obočí, hodí na mne nechápavý pohled, hlavu kaloní trochu na stranu (skoro jako Jiří Dienstbier) a mlčky si říká o vysvětlení. "No koblížek, ve kterém je místo marmelády kolečko salámu, přesněji kolečko herkulesu". Pak se dozvím, že o tom ještě neslyšeli a poté, co se smíří s touto realitou (nebo možná s pocitem, že pravdy se nedočkají už ani u mne) se pomalu vrátí daná osoba do předchozího způsobu fungování a účinek kouzelné formulky tak definitivně pomine.
Podobný, nebo ještě silnější účinek mívá zaklínadlo "tvarůžkový koblížek".
K salámovým koblížkům mohu dodat to, že bývaly svého času kombinovány ještě se sýrem, tedy uvnitř koblížku bydlelo kolečko salámu společně s kolečkem či spíše čtverečkem tvrdého sýra.
Ještě pořád jsem vás nepřesvědčil o tom, že znám speciální koblížky? Tak tedy nakonec poslední a podstatná specialita: Tyto koblížky bydlí spolu v jedné velké krabici na chlebíčky a má babička by řekla, že "ta krabice má nožičky a chodí za tebou". Skoro by měla pravdu.

Co mne to popadlo?

7. září 2005 v 20:09 | Jan Vlčinský
Proč se vůbec pouštím do nějakého blogu? To nemám co na práci?
Práce a úkolu mám na rozdávání (a opravdu rád najdu schopné lidi, kterým aspoň některé úkoly nadělím), ale důvod je jiný - musím něco říci a hledám snadnou a účinnou cestu, jak to snadno a rychle udělat.
Na žádný firemní web to nepatří (dodělat novou verzi firemního webu je jeden z těch úkolů, co už poněkud přezrály), na vytvoření vlastního nového webu na dané téma by byli schopní kolegové, ale jejich kapacitu rád využiji jinak.
Mám rád jednoduchá a funkční řešení, a blog se nabízí. Tak je zde.
Jste zvědaví, co tak úžasného musím říci? To až v dalším příspěvku. Jen prozradím, že je to o koblihách, cestě do světa a snad i mistru světa. A o spoustě dalších věcí.